Účetnictví, se kterým se konečně dá bavit
aneb jak jsem si s ním po třiceti letech praxe konečně pokecal
Účetnictví mě živí přes třicet let. Logicky mi teda táhne na pade. Digitalizace byla několik let moje noční můra.
Před lety jsme se s kolegou ajťákem pustili do společného projektu. Šikovný člověk, kterému věřím dodnes. Po několika měsících oboustranné dřiny jsme zjistili dvě věci. Že si každý představujeme něco jiného. A že změnu, na které tolik dřeme, u nás ve firmě vlastně nikdo další nechce.
Dělat něco jinak. Dobrovolně.
Tak jsme to zklamaně hodili k ledu.
Jenže po čase se objevil strach, jestli něco nezaspíme. Nabušení a sebevědomí marketéři pěli ódy na své vytěžovací automaty. Několik jsme jich zkusili. Zaúčtování jednoho dokladu vycházelo dráž, než když ho zpracovala kolegyně. A rychlejší to taky nebylo.
„To si sedne, vydržte,“ říkali nám.
Sedla leda tak do e-mailu jejich nehorázná faktura.
Ale tlak nepolevoval a my zkoušeli dál. Pak nás chtěla koupit jedna velká poradenská skupina. Řekli jsme si: dobře, aspoň nahlédneme do střev velkého světa a něco se během jednání naučíme.
Naučili. Ani tam neměli na všechno kouzelný knoflík.
Tohle není reklama na konkrétní software. Ten, který teď zkoušíme, máme zatím příliš krátce na to, abychom mu svěřili provoz celé firmy. Našich několik set klientů si zaslouží ověřené postupy.
Ale když nám jeho majitel mezi řečí řekl, že se dá ovládat hlasem, museli jsme to zkusit.
Pozor, nefunguje to tak, že sednete ke kompu, promluvíte a jste král.
Nejdřív pořídit server. Instalace. Exporty, importy, skripty a ladění apíček. Taky smlouvy o mlčenlivosti a zpracování dat. A spousta věcí, které pro mě znamenaly několik pěkně dlouhých dní daleko za hranicí pohodlí. Klikal jsem snad i ve snu.
Pomáhali mi dva chatboti. Ani jeden mi neřekl, jak blbě se ptám. To na nich oceňuju.
Za pomoci Ctrl C, Ctrl V, jejich nekonečné trpělivosti a spolupráce s majitelem softwaru jsem měl za čtrnáct dní převedená aktuální data do nového systému. Pouze naše vlastní firemní, abychom si rozuměli.
Začala se automaticky stahovat banka, přijaté faktury přicházely samy z e-mailu a systém je průběžně účtoval. Samozřejmě s následnou kontrolou a opravami. Postupně jsme připojili i vydané faktury. Porovnávali jsme výsledky a hledali rozdíly.
Pak přišlo poslední ladění hlasového propojení.
A konečně jsem se usadil do svého pohodlného ušáku v kanclu ve starém lihovaru, co vypadá jako hrad.
Se slavnostní nervozitou jsem položil účetnictví první otázku:
„Kolik jsme letos celkem vyfakturovali peněz?“
Ozvala se velmi špatná čeština s velmi přesnou částkou.
„Kolik jsme tento měsíc vystavili faktur?“
Opět nedokonalá čeština. A přesná odpověď.
Ten den jsem se ptal ještě mockrát. Odpovědi, které jsem ověřoval, seděly na pětník.
Radost, že jsem to zprovoznil, vystřídala radost, že to fakt funguje.
A že odpověď dostanu hned. Dokud mám otázku v hlavě. Bez hledání sestavy, bez e-mailu kolegyni, bez odkládání na odpoledne. Můžu se rovnou doptat a vyřešit, co potřebuju.
Po třiceti letech v účetnictví docela příjemný zážitek.
Dneska se už i za jízdy autem hlasem zeptám, kolik nám zákazníci dluží a kdo dneska zaplatil. A účetnictví mi odpoví. Občas si tak nechám i vystavit fakturu a poslat ji klientovi na e-mail. Jen tak pro radost. To jsem o fakturaci ještě nikdy neřekl.
Pořád testujeme. Pořád kontrolujeme. Chybějící doklad nám do účetnictví žádný hlas nedokouzlí a první povedený rozhovor ještě není důvod stěhovat TOPTAX do jiného programu.
Dál děláme věci postaru, když fungují, a hledáme kratší cesty tam, kde dávají smysl.
Tentokrát jedna vedla přes čtrnáct dní usilovné práce do křesla.
Říkali, že si to sedne. Nakonec jsem si sedl já. A účetnictví odpovědělo.
Michal Horníček, spoluzakladatel TOPTAXu
Jak náš rozhovor vypadal, uvidíte ve videu pod článkem.
TOPTAX — Zkoušíme nové věci. Ty dobré si necháváme.
Během pokusu neutrpěla žádná zvířata. Testovali jsme na vlastních firemních datech, nikoli na účetnictví našich klientů. Moje nervová soustava se k věci zatím nevyjádřila.
Odeslal digitální tAIjemník Michala Horníčka, Michal o tom ví.
