Díl sedmý: Tyrkysová

Firma může být jako vaše další dítě – potřebuje krmit, přebalovat a utírat slzy. Nebo taky jako slepice, co snáší zlatá vejce. A na vás je pak ty vejce hlídat, aby je někdo nesebral, a zároveň je nesvírat moc křečovitě – protože pak prasknou dřív, než byste chtěli. Co se ovšem nemění, je to, že majitel firmy ručí svým xichtem za firmu všem. Každý se snaží svou firmu posouvat, jak umí. Někdy je to umělecké dílo, jindy systémový nástroj a šlape jako hodinky. A pak jsou i majitelé, co si myslí, že jsou nepostradatelní a chtějí být u všeho, co se ve firmě šustne. Kolik lidí, tolik chutí. A stejně tak jsou různé i bezesné noci, kdy majitelé hledají inspiraci, jak zítra zas udržet firmu nad vodou.

Někdo kopíruje konkurenci. Jiný chodí ke kartářce. Další svou živelností určuje trendy ostatním. A pak jsou tací, co by nedokázali rozdělat oheň ani v sudu s benzínem – a přesto mají na vizitce spoustu titulů a funkci CEO.

Zlaté pravidlo podnikání je: co funguje, to neměň. Jenže inovace je dneska skoro slovo boží. A tak mi jednoho dne přistála na stůl kniha Frédérica Lalouxe Reinventing Organizations. A najednou jsem viděl podnikání v barvách, které jsem dřív neznal. Typicky se pak dají firmy dělit do těchto pěti skupin:

Červená – organizace postavené na čisté síle a strachu. Šéf je vlk, ostatní smečka. Funguje tam, kde rozhoduje moc a rychlá akce – typicky gangy nebo vojska.

Jantarová – pevná hierarchie, jasně dané role a pravidla. Všechno je předvídatelné, ale taky dost zkostnatělé. Patří sem klasické úřady, církev nebo armáda.

Oranžová – klasický kapitalismus 20. století. Soutěž, výkon, výsledky, KPI. Cílem je růst, efektivita a zisk. Tahle logika stojí za většinou korporací.

Zelená – kultura založená na hodnotách, vztazích a spolupráci. Důraz na lidský přístup, týmového ducha a smysl práce. Firma už není jen stroj na peníze, ale má i „duši“.

Tyrkysová – nejvyšší vývojová fáze. Organizace fungují na principu sebeřízení, lidé se chovají celistvě a otevřeně, firma se řídí svým posláním. Nejde primárně o zisk, ale o smysl a přínos.

Červenou a jantarovou jsme v naší cestě doufám úspěšně přeskočili. Oranžovou jsme si ale jednu dobu užili až moc – tabulky, výsledky, KPI. Byly to ty okamžiky, kdy jsme řešili přetíženost kolegů a ladili „ideální procesy“, které ideální nikdy nebyly. A pak nastal čas nasát trochu zelenosti. Víc spolupráce, víc lidskosti – prostě dát firmě i tvář a trochu duše.

A tyrkysová? U účetní a daňové kanceláře se logicky potkává s otázkou daní. Neměli bychom se v tom případě začít bavit o jejich smyslu? Za co se platí? Kde končí? Je zdanění firem, zaměstnanců a práce spravedlivé? Není to vlastně trest za úspěch? A nerozplyneme se v tom tyrkysu nakonec jako pára?

Michal z TOPTAXU