Díl druhý: Organizace

Měl jsem sen. Sen s velkým S. Dny běžely dál. Někdo na mě mluvil. Kdekoliv. Kdykoliv. Kdokoli. Jedním uchem dovnitř, druhým ven. Nevěděl jsem co, ale něco ve mně rostlo. Nejasně. Jako v mlze.

Začal jsem se ptát víckrát na tu samou věc. Lidi se smáli. Kroutili hlavou. Klepali si na čelo. Byl jsem myslí jinde.

Někde v hlubinách. Mozku? Duše? Srdce? Tenhle bermudský trojúhelník něco tušil. Uvnitř se objevil záblesk. Možná vzešla modlitba. Možná znělo přání. A jak praví staré přísloví – když jsi připraven, objeví se učitel.

Nemusí to být vousatý mistr s hůlkou. Může to být i blondýna. S ostrým pohledem a prezentací o organizační struktuře v úspěšné firmě. Nabídla školení za částku, kterou jsem měl zrovna doma. V šuplíku. Připravenou na nový plot. Ten plot, co má chránit mou hypotéku. A budoucího psa.

Ten pes je důležitý. První v životě. Kvůli němu potřebuju plot. Kvůli plotu peníze. Kvůli penězům pořádek. A kvůli pořádku… možná i tu blondýnu.

„Postavíte si nejen plot,“ řekla suše, „ale i kryté stání.“
A na krku a v dekoltu jí naskočily červené fleky.

Lhala? Nebo se jí líbím stejně jako ona mně?

Carpe diem. Po nás potopa. Rýsovala se důvěra v tvrzení, že nejlepší investice je do sebe. Všechno nebo nic. All in.

ORGANIZAČNÍ STRUKTURA.

„Prásk!“

Ticho.

A pak to přišlo. Ve stejném počtu lidí jsme zvládli téměř třikrát tolik práce. Bez stresu.

Bez přesčasů. Nelhala. A nelíbil jsem se jí.

Podezřele osvobozující kombinace.

Nejhorší jsou domněnky.

Nejlepší je organizace práce.

Od pozdravu při zvednutí telefonu, styl podpisu v e-mailu až po všechny detailní pracovní postupy.

Sepsali jsme příručku. Nebyla krátká. Nebyla snadná. Každý psal přesně to, co dělá. Nic víc. Nic míň. Nemohl to psát nikdo jiný. Pro každé místo, pro každý postup. Pro každou duši v kanceláři.

Když každý, tak i já.

Na jednu A4 jsem měl napsat, kde je naše firma teď a kde ji vidím za tři až pět let. Podle chuti. Podle citu. Podle vize. Podle odvahy.

Standardní trojčlenka: cíl, účel, produkt.

Největší peklo?

Něco v práci se ti nelíbí?

Fajn. V pořádku. Tak to sepiš. A rovnou s sebou přines i úplný písemný návrh řešení svého problému.
Prostě napiš, jak bys ten problém ideálně vyřešil/a ty.

Jo, ty nevíš jak?

A cože se ti to vlastně nelíbilo?

Je to tak, že Ivoši?

Po blondýně přišel na řadu Ivoš. Věděl toho podstatně víc. A chodil s námi na pivo. Miloval Plzeň tak jako my. Nedělaly se mu červené fleky. Má se dobře i dnes. Jsme v kontaktu. Zítra mu napíšu, že bude ve fejetonu.

Byl pes. Byl opékaný párek. Byl plot. Byl větší dům. A pak i bazén.
Ale o tom třeba až někdy příště. 🙂

Je čas se na chvilku zastavit. Položit si otázku:

„Co bych udělal jinak, kdybych tu možnost měl?“

Možná bych se víc zasnil, když jsem popisoval, kde si přeji, aby se naše firma ocitla za pár let.

Takže jsme zase u té ODVAHY.