Díl pátý: Pohledávky

“Těch dvě stě tisíc už nikdy neuvidíme. Klient šel do kytek.” oznámil jsem suše na jedné pondělní poradě. 

Tehdy by to byla paráda, mít dvě stě tisíc – doma nebo ve firmě. Nové počítače, software, marketing… nebo prostě rezerva, kdyby se něco pokazilo.

A komu to vyčítám? Komu jinému než sám sobě.
Ne že bychom utráceli jako šílení. Žádné nové iPhony, žádná nabubřelá auta, žádné fotky z dovolené na druhém konci světa. Jen pozvolné budování firmy a poklidný obyčejný život s dětmi.
Ale hotovost začala ve firemním životě chybět.
A když jsme se konečně podívali pořádně, zjistili jsme proč – naši klienti nám dlužili víc faktur než kdy předtím.

A my? Místo abychom to řešili, jsme se nechali opít vlastním úspěchem.
Dělali jsme věci, co jsme roky odkládali: začali měřit produkci, konečně naplno dělali marketing, organizovali práci. Pár firmám jsme doslova zachránili účetnictví, které předchozí účetní dělala „na koleně“ a odvrátili velké pokuty ze strany finančního úřadu. 

Lichotilo nám to tak, že jsme přestali vnímat, jak se nám mezitím hroutí cashflow, zatímco pohledávky (bohužel i ty nedobytné) rostly, až bobtnaly.
Blahobyt a dostatek mají jednu stinnou stránku. Nic tě nenutí nic měnit, vylepšit nebo posunout dál. Přirozeně.
Právě proto je občas dobré zažít pravý opak. Nedostatek. Nekomfort. Nouzi.
Uprostřed jedné takové jsme se zrovna nacházeli. Náš fokus byl všude kolem, jen ne tam, kde ho bylo nyní třeba nejvíce.

Náš fakturační proces byl děravý jak cedník. Ani se to nedá nazvat procesem.
Někdy jsme zapomněli fakturu vystavit, jindy jsme místo menší měsíční poslali velkou jednou za pár měsíců.
A ta, když s ní člověk na druhé straně nepočítá, se platí daleko hůř.

Naštěstí jsme včas zatáhli za ruční brzdu.
Zavedli jsme pevná systémová pravidla a trvali na jejich dodržování. Dohodli jsme splátkové kalendáře. Většinu peněz jsme v čase dostali zpátky, část jsme bohužel jako nedobytné  odepsali.

Ta odepsaná část bolí ještě dnes – ale jen ty drahé chyby si člověk opravdu zapamatuje.

Celou agendu pohledávek jsme svěřili zodpovědné kolegyni a navázali její odměnu na jejich výši. Čím méně pohledávek, tím lépe pro všechny. .

Ať je faktura včas vystavená, ať má správnou částku a ať je včas zaplacená – to jsou tři svatí z jedné trojice.

Když chybí jeden z nich, ti druzí můžou zpívat žalmy.
Ale účet zůstane ticho. Ticho jako hrob.

Michal z TOPTAXu